Léééto:)

Mikulášovice
Letošní léto bylo zvláštní, zčásti jsem chodila do práce, zčásti vegetila na chalupě a občas dělala něco se psy. A to bylo asi tak všechno. Nadmíru jsem si tohle nicnedělání užívala :D Poslední dva týdny prázdnin jsem strávila u Páji Dlabalové v Mikulášovicích... A bylo to úžasné. :) Vzala jsem s sebou nakonec i oba pejsky. Dvouhodinovou cestu vlakem jsme zvládli překvapivě dobře, proběhla kočičí socializace šokem. Prvních pár dní bylo kritických - 

                                                                      neměla jsem ponětí do jaké míry si psi kočkami chtějí hrát a do jaké si je dát k večeři. Kočky si s tím nedělaly hlavu a promenádovaly se všude, kde se jim zachtělo pes nepes :D Nakonec se všechno tak nějak ustálilo, všichni zvířecí aktéři přišli k rozumu a já si mohla oddychnout. :D Po roce jsem taky zase jezdila a motala se kolem koní... Občas jsem si v sedle připadala jako idiot, ale nakonec by to snad i nějak šlo. :D Endík byl pro každou legraci, a tak projednou místo kola běhal vedle koně. A byl z toho naprosto nadšený, :D

Ája na sebe byla o poznání opatrnější než Endy a všechno pozorovala z bezpečné dálky(a řvala jako o život - vůbec nedokázala pobrat, že ta šílená věc, co jí hází piškoty ze sedla, jsem opravdu já) :D Po pár dnech jí došlo, že je všechno v pořádku, přestala hysterčit a normálně fungovala. Dokonce šla i jednou s námi:)

Aby těch fajn věcí nebylo moc, Endy s Ájou mi naprosto vyrazili dech, když trhli brutální rekord ve znečišťování věcí. Nejprve Endy doslova prodělal kufr spolubydlící - a věřte, že tenhle ukrutný průjem se ze zipu drhnul fakt těžko. Potom si srací etudu zahrála Ája, když přes noc stvořila solidní hromádku na koberečku u postele. Pokračoval znovu Endy - komplet skrz naskrz poblitým kobercem. Tečkou nakonec byl ranní dáreček na mém polštáři (jakýsi oslizlý chuchvalec chlupů, trávy a rozmočených granulí), autor je nejasný, každopádně to od něj bylo pěkně podlé. Děkovala jsem všem možným nadpřirozeným silám, že jsem v noci hlavu neotočila o centimetr vedle. To by mě asi definitivně kleplo. To vše se prosím dělo v čerstvě vybaveném, vyvoněném a sladkém pokojíku Pájiny Adrianky. :/ :D Děs.
A jak tak píšu, rovzpomínám se na další a další zážitky... :D Od půlnočních "tajných" kontrol u koní a vysedávání v pergole, přes epickou zastávku u křížku Božího muka a 12km cestu po silnici na ponících bez sedla, po totálně destrukční den, kdy se nám s Pájou fakt dařilo. Mimo jiné se nám totiž podařilo zlikvidovat "náš" stánek s jezdeckými potřebami (jak jsi to vlastně potom vysvětlila, Pájo? :D) Strašně mě mrzí, že si nevzpomenu na další zážitky z našeho ničícího dne, protože to byla co chvíle, to perla.:D Celé to bylo zkrátka perfektní a moc ráda na to vzpomínám:)
 Z celých dvou týdnů je mraky fotek - hlavně díky Páje, která měla pochopení pro mou začátečnickou fotografickou vášeň a ochotně mi půjčovala svoji zrcadlovku - nebo mě s ní alespoň fotila. :D :)
Rozhodně je na co vzpomínat a jsem moc ráda, že to celé vyšlo:)
A tak tedy... snad dříve než za rok! :)

Chorvatsko - Klek

První týden v září jsme měly s babičkou naplánovanou aktivní dovolenou v Chorvatsku. Jediná věc, proč jsem váhala, jestli jet, bylo Mistrovství České republiky mládeže, které se s tím krylo. Po dlouhých peripetiích, mě nakonec osud (nevím, jak tomu jinak říkat, protože až na takvéhle náhody prostě nevěřím:)) dovál (no, spíš dokopal) do autobusu. 

Ani trošku toho nelituju, jakmile jsem si sedla, vyhodila nohy nahoru, zapnula hudbu do uší, otevřela s neřestnickým potešením redbull a pytlík chipsů...všechno ze mě spadlo. A agility je tedy to poslední, co mě bude držet ve stresu. Jen je potřeba si to čas od času připomenout :D O dovolené bych mohla mluvit hodiny a hodiny, stalo se toho tolik, potkala jsem mnoho nových a skvělých lidí, vyzkoušela spoustu nových věcí... 

Bylo to přesně TA perfektní dovolená, po které jsem vždycky toužila. Ráno nás každý den čekal aerobik s bodystylingem, večer zumba, plavání v moři, všude spousta fíků a zázemí pod olivovníky, relax u moře, k tomu nějaká ta návštěva skvělé místní cukrárny, túry po blízkých kopcích a večerní (víceméně) dámské reje. :D

(Myslím, že jste mě všechny pěkně zkazily, holky! :D ). Babičko, velké díky za tuhle PERFEKTNÍ dovolenou, bylo to přesně to, co jsem potřebovala a žádný jiný týden jsem si snad neužila víc:)