Leden:)

30.01.2014 21:02

Člověk se ani nenadál a leden je za námi:) Novinky se aktuálně objevují na facebooku a na stránky není tolik času, každopádně se to tu snažím trochu udržovat. V plánu je vydání pár článků, myšlenky jsou...jen to teď nějak výstižně učesat:)
Letos se žádná zimní pauza nekoná. Endymu to minulý rok vůbec neprospělo a tak chodí všude s námi (a je více než spokojený:)). Trénovat na cvičák chodím s oběma třikrát, čtyřikrát do týdne, jak se mi zrovna chce, a když mi to práce se školou umožní:) Endíka mám doma, takže toho s ním stíhám podstatně víc. Trénujeme nové triky, pilujeme staré, posilujeme na gymballu...a tak různě. Endy si všechnu pozornost náramně užívá a je to snaživka nejsnaživější. :D S Ájou toho tolik nestíháme a je to určitě znát. V agility bych akutně potřebovala někoho, kdo by mi udělal lepší systém v tréninku, pomohl mi určité věci naplánovat a zkrátka na nás dohlédl. Moje tréninkové parkury začínáme zvládat podezřele lehce. :D S Doris v agility postupujeme podle některých možná trochu hlemýždím tempem, ale myslím, že ani jedné z nás to nevadí. Je z běhání naprosto nadšená a mě to s ní také baví.:) 
To mi připomíná, že mimo mých psů se mnou začalo trénovat pár dalších týmů:) Všichni jsou moc snaživí a nadějní...a je zkrátka radost s nimi pracovat. Největší pokroky poslední dobou dělá Kačka Václavíková s Elinkou:) Holky, je před námi spousta práce, ale moc vám držím palce!:) (A těším se brzy na závodech.:))
A když jsme u těch závodů - ty první v letoším roce už máme za sebou. Byli jsme závodit před dvěma týdny v Ústí nad Labem. Běhala jsem s oběma pejsky víceméně úspěšně (sakra, chce to už ty nové boty! :D). S Endym jsme byli v jedné zkoušce druzí, v druhé pátí a v součtu třetí (Endy nás bude na chvíli zase živit, na kontě má další vyhrané krmení :D ). S Ájou jsme se v MA2 dvakrát diskvalifikovaly. Přesto tam moc krásné momenty. Nehysterčila, soustředila se, zastavila všechny zóny, chytala se na ruku...A po delší době se mi s ní na závodech běželo prostě...fajn, žádný stres:) Druhé menší "závody" se konaly minulý týden, šlo o Zimní klubový šampionát na domovském cvičáku. Nezmrzli jsme, potkala jsem se s fajn lidmi...a máme zase další úžasné fotky od Štěpánky Smutné.
A naše běhání? Nejdřív to chvíli vypadalo, že vůbec běhat nebudu. Přijdu k autu, že pustím psy a půjdu venčit...a nic. Nechali jsme psi na volno v autě, a co čert nechtěl...úspěšně se tam zamkli. :D :/ Klíčky jsme sice měli, ale auto se ne a ne otevřít. Vyzkoušeli jsme snad všechno. S přibývajícím časem jsme začínali být nervózní nejen my, ale i oni vevnitř (kromě Endyho, ten byl úplně v pohodě, pěkně si hověl vzadu a nehrozházela ho ani šílící Ája :D ). Po pár telefonátech a předaných radách, se nám auto nakonec povedlo otevřít a vězni mohli ven... :D Uf. 
Nakonec jsme tedy běželi. Sice na tak úspěšně (s oběma jsme se diskvalifikovala), ale.. i přesto jsme s Ájou zvládly pasáž, kterou bych nečekala, že zvládneme...a Endy...byl prostě endíkovsky skvělý :D (Řekla jsem okolo, tak šel prostě okolo :D ). Závody nás teď nejspíš čekají až v březnu - nejprve na začátku měsíce Hradištko, pak možná Hradec Králové a Ostrava. European Open Junior se letos koná v italském Miláně, tak je motivace na pořádnou přípravu opravdu veliká! O:-) :D

Novinky

16.03.2015 18:57

Kolik máte ve svém okolí pravých přátel? Lidí, kterým důvěřujete a máte je opravdu rádi?
Pomluvili jste je někdy? Řekli o jejich interních věcech někomu jinému? Ano, a proč?
Mluvení o ostatních za jejich zády se může zdát nevinné. Ulevíte tíze tajemství, pohřejete ego, podělíte se o senzaci a jede se dál. Nic se neděje, dokud to nepraskne.
Pak si uvědímíte, že nechcete, aby se to, co jste řekli kdy doneslo k onomu člověku. Nemusí to být nutně nějaká zlá pomluva, proč ale posílát dál informace z "druhé ruky"? Ona řekla té, že tamta udělala to a to a já to řeknu téhle. 

Jak je možné, že když se nás nějaká informace dotkne natolik, že máme touhu ji řešit a sdílet, obrátíme se často na zcela nepovalanou osobu místo té, které se celá věc týká? Každý máme o tom onom člověku jistě jiné mínění, co nám ale brání jej plně vyjevit a stát si za ním? Říkat věci narovinu. Čestně. Není to vůbec jednoduché, žádá si to ale jistou dávku sebědůvěry a zopovědnosti.

Líbí se vám, když o vás někdo mluví  za vašimi zády? V dnešní provázané společnosti je jasné, že není možné a ani žádoucí držet veškeré hovory mezi čtyřma očima. Bavíme se o jiných, občas si ulevíme a postěžujeme na něčí účet, ale měli bychom mít na paměti, že jsme stoprocentně zodpovědní, za to jak myslíme a co říkáme. Pokud si za něčím opravdu nestojíme a nedokážeme to danému člověku říct do očí, proč to říkáme nahlas?

Každý jedeme na sebe. Máme spoustu asertivních práv a výhod, nepřeberné možnosti voleb. Ale právě schopnost ctění sociálních vazeb, které jsme si vzájemně vytvořili ukazuje náš charakter. To, jak působíme na ostatní a vypadáme sami před sebou. Každý jsme zodpovědný za sebe a své volby. Přestože máme každý vlastní život a jistá dávka sobeckosti je potřeba, každý chceme být principielně částí celku. Mít vedle sebe někoho, kdo nám rozumí, nebo se alespoň snaží a je nám čímkoli blízký. Máme právo vztahy budovat a ukončovat. 

Lhala bych, kdybych řekla že neprohodím pár slov na účet ostatních. Zahřeje to přeci ego a dá vám to na chvíli pocit, že jste lepší než ostatní. Nic se ale nevyrovná pocitu, kdy se cítíte být lepší sami před sebou. Nejste povinni všem říkat všechno, nebo všechno držet pod pokličkou. Protože právě informace můžeme považovat za nejsilnější zbraň, používejme je tak, abychom sami sobě dokázali zpříma podívat do očí a věděli, že to, co říkáme, je čisté.

Je jaro. Očistěme sami sebe, svoje činy a slova. Začněme nanovo, bez klepů a pomluv, tíhy cizích tajemství. Uleví se nám.

<< 1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>