Onyx Diamond z Altheyrosei
"Endy"
- * 6.7. 2005
- pudl
- nechovný (dědičný kryptorchismus)
- 37,5cm
- chovatel: RNDr. Božena Ovesná, Kladno
matka: Tracy Noire z Altheyrosei, otec: Honey Mickey z Altheyrosei - majitel: Sabina Šťastná, Mladá Boleslav
- A1, A2, A3
- Člen národní juniorské reprezentace 2011, 2013, 2014
- Kvalifikace na Mistrovství ČR 2012, 2013, 2014
- Kvalifikace na Mistrovství ČR mládeže 2010, 2011, 2012, 2013, 2014
- Mistrovství ČR pudlů 2011
1. místo jumping jednotlivců
4.místo agility jednotlivců
1.místo ve finále, Mistr ČR pudlů - Mezinárodní mistrovství juniorů 2011, Maďarsko
2.místo v agility jednotlivců
6.místo v jumpingu jednotlivců
2. místo v součtu, Vicemistr v jednotlivcích - Mistrovství ČR mládeže 2011, Praha
1.místo v agility družstev
5.místo v agility jednotlivců
6.místo v jumpingu jednotlivců
3.místo v součtu, II. Vicemistr ČR v jednotlivcích - Mistrovství ČR mládeže 2012, Litoměřice
3.místo v jumpingu jednotlivců
1.místo v jumpingu družstev
2.místo v agility družstev
1.místo v součtu, Mistr ČR v družstvech 2012 - European Open Junior 2013, Švýcarsko
12.místo v součtu jednotlivců - Mistrovství ČR 2013, Sázava
5.místo v součtu jednotlivců - TOP INDOOR CUP 2013, Liberec
5.místo v agility, kvalifikace do finále
2.místo ve finále - European Open Junior 2014, Itálie
3.místo v agility družstev
6.místo v jumpingu jednotlivců - Mistrovství ČR mládeže 2014, Litoměřice
3.místo v jumpingu jednotlivců
7.místo v agility jednotlivců
2.místo v součtu, Vicemistr ČR mládeže v jednotlivcích
1.místo v jumpingu družstev
4.místo v agility družstev
1.místo v součtu, Mistr ČR mládeže ve družstvech - Mistrovství ČR pudlů 2015, Skochovice
2. místo jumping jednotlivců, Vícemistr ČR pudlů
Endík je kapitola sama o sobě. Ušli jsme spolu velmi dlouhou cestu, která ale přinesla své ovoce. Endy je od přírody velmi náladový, má svou hlavu a dlouho přemýšlí, co je pro něj opravdu výhodné. Jakákoli spolupráce s ním tedy obnáší spoustu trpělivosti a chladnou hlavu. Zbožňuje, když se mu něco podaří vymyslet, to je na sebe pak náležité hrdý. Když se mu něco nelíbí nebo se zkrátka rozhodne, že něco dělat nebude, je s ním těžké pořízení a svou nelibost umí dát velmi dobře najevo. Myslím ale, že po těch letech jsme se spolu naučili vycházet a pohodově žít, snažím se respektovat jeho osobní prostor a věnovat pozornost veškerým možným signálům.
Endy je velmi složitá osobnost. Často není lehké přesvědčit ho, že to, chcete právě vy, je zaručeně to nejlepší. Když se to ale podaří, stojí to vážně za to. :)
Jak jsme se k sobě ale dostali? Pejska jsem si přála odmalička. Vehementně jsem prosila rodiče, aby mi nějaké to štěňátko pořídili, byli ale neoblomní. Pes do domu nesměl. Jednoho dne se nademnou ale babička slitovala a pořídila "si" Endyho.
Byla to taková naše malá úmluva. Já nemohla mít psa doma, ona se zase ráda o někoho starala a chyběly jí procházky. Bydlíme pár minut od sebe, takže to bylo původně vymyšleno tak, ž
e Endík bude bydlet s ní a dědou a já za ním budu co nejčastěji chodit. Nikdy to ale vlastně nebyl můj pes. Babička s dědou výchově moc nedali, a tak si Endík začal dělat, co se mu zlíbilo. Já s ním chodila ven, hrála sis ním, ale tím to pro něj začínalo a končilo. Žádný výjimečný vztah mezi námi nebyl. Vůbec mě nerespektoval a neváhal kousnout kdykoli měl pocit, že jsem moc blízko nebo se mu zrovna nechce nic dělat. Byla to dlouhá doba plná slz a zklamání. Někde uvnitř ale bylo světélko naděje, že se jednou vše změní. A já tomu bezmezně věřila. I díky babičce, která mě ve všem podporovala a pomáhala, se to nezdálo tak hrozné a já se naučila užívat si den ode dne. Babička zemřela po dlouhé nemoci 14. února 2007. Babi, nikdy Ti nezapomenu, co jsi pro mě kdy udělala a jakou láskou jsi mě zahrnovala. Doufám, že se máš jen krásně, ať už jsi kdekoli..a že se zase jednou potkáme.
Myslím, že nás to s Edym oba dost změnilo a svým způsobem i stmelilo.
Endy začal víc pobývat u nás doma. Trávili jsme společně více času a o něco se sblížili. K nějakému velkému poutu to ale mělo stále dost daleko. .JPG)
V jeho třech letech jsme díky velké náhodě objevili agility. Na jaře 2008 jsme začali trénovat u Hanky Kašpárkové v OSA Mladá Boleslav. Začátky byla těžké, Endymu se někdy chtělo, někdy ne a nikdo vlastně nikdy nevěděl, jak to ten den na tréninku dopadne. Pak jsem onemocněla a musela na tři měsíce úplně vynechat tréninky a vlastně veškeré aktivity.
Když jsme se znovu po té dlouhé době postavili na parkur, Endy jakoby se probral a začal běhat mnohem lépe a se skvělým nadšením. I tak jsme trénovali jen jednou za dva týdny, aby se mu cvičení nezprotivilo. Na jaře 2009 jsme se zúčastnili prvních neoficiálních závodů. O rok později jsme stáli na startu oficiálních závodů, kde to nevypadalo příliš slavně. Endy proklusával parkurem, mezitím se stačil třikrát otočit a pozdravit se s rozhodčím, začuchával se a úspěch byl proběhnout parkur bez nějakého jeho "záseku". Ale nevzdávali jsme to. I když...přiznávám, že jsem často myslela na to, že by bylo jednodušší prostě skončit. Tady má velkou zásluhu Hanka, která při mě vždycky stála a nenechala mě to vzdát, ať se situace zdála sebevíc bezvýchodnější. V jeho pěti letech se nastálo přestěhoval k nám a tím se vše zlomilo.
S postupem času jsem se s Endym stávali lepším a lepším týmem. O rok později se Endy stal mistrem ČR pudlů, vicemistrem Evropy juniorů a II.vicemistrem ČR mládeže, což je téměř neuvěřitelné. Jsem na něj moc pyšná. A také šťastná, že jsme to nevzdali a dokázali dojít tak daleko. Dnes je z něj ten nejlepší pes, jakého jsem si mohla přát.
Endy je opravdu výjimečná bytost. Předal mi obrovské množství zkušeností, naučil mě radovat se z maličkostí a jsem nesmírně šťastná, že ho mám. Raduju se z každé chvíle, kdy jsme spolu. Ať už se brouzdáme v řece, hrajeme si, blbneme s klikrem nebo stojíme na startu důležitého závodu.
Endy, děkuju za vše, co jsi mi ukázal a naučil mě. Žádný jiný pes už nikdy nebude tak skvělý a osobitý jako ty.
